Pěšina po které jsem zvesela kráčel najednou končila před skalní stěnou zarostlou mladým akátem. Pokrčil jsem odevzdaně rameny.
"Přece jenom jsem měl jít tou druhou cestou."
Otočil jsem se k návratu, když tu se mi jen koutkem oka sezdálo, že jsem něco zahlédl za akátovým porostem. Nahlédl jsem skrze větve a chvílí žmoural do tmy. Jakmile mé oči navykly příšeří, uvědomil jsem si, že se dívám do ústí úzké chodby, kterou pěšina pokračovala někam dál. Nadechl jsem se vlhkosti, která přícházela zevnitř a mé smysly v ní ucítily něco důvěrně znamého. Jakmile jsem se dostal za keř, poškrábán a rozpichán dlouhými a špičatými trny akátovníku pokračoval jsem dál klikatou chodbou mezi vysokými skalními stěnami. Chvílemi jsem měl co dělat, abych tak úzkou soutěskou prošel, ale naštěstí, alespoň se mi tak zdálo se chodba začala mírně, takřka nepatrně rozestupovat.
To co jsem spatřil na samém jejím konci mi zcela vyrazilo dech...
Ilustrace je vytištěna na matném papíru gramáže 250g/m2 ve formátu A3
Vyobrazení v rámu je pouze informačního charakteru, výtisk je dodáván bez rámu v tvrdé kartónové obálce.